Vyměnit zdroj? Pro laika velké nervy

Říj 30, 2008

  Počítač si už zase spokojeně počítá
    Operace se podařila, pacient přežil :-)
 

     Za účelem pomoci vědě jsem nainstaloval systém BOINC na všechny počítače ke kterým mám přístup. Kromě domácího PCčka jsem ho zanesl i na všechny počítače v práci. Radost z pěkného výkonu mi ale opadla když jednomu z mých svěřenců lidově řečeno "došel dech". I když už mám doma počítač asi deset let (samozřejmě ne pořád ten samý), tak jsem pořád co se péče o ně týká, velkým laikem. Neodvažoval jsem se tedy otevřít skříň, protože jsem věděl, že by to stejně k ničemu nebylo. Čučel bych tam jako husa do flašky a nevykoukal bych nic.

    Po poradě s Tommym jsem se ztotožnil s teorií, že na vině bude pravděpodobně zdroj, který nevydržel nápor elektrické energie. Nový zdroj se mi ale kupovat nechtělo (proč bych měl investovat do firemního zařízení, že?). Nakonec se situace vyřešila poměrně snadno. Zdroj na mém domácím počítači se začal lehce přehřívat a proto jsme se s Tommym shodli, že bude lepší ho vyměnit. Starý domácí zdroj mi bylo líto vyhodit a proto jsem si ho donesl do práce, kam se měl Tommy někdy stavit aby ho zapojil. Jenže, znáte to, zrovna neměl volno a při pomyšlení jak mi zbytečně utíkají kredity jsem se rozhodl jednat.

    Dneska jsme měli v práci opět jeden z volnějších dnů a proto byla pro tuto operaci ideální příležitost. Možná se mi budete smát, ale věc, která odborníkům a lidem, kteří PC sestavují, mi na čele vyloudila pěkných pár kapek potu. Skoro jsem si v tu chvíli připadal jako neurochirurg, který se chystá na operaci mozku. Celou výměnu zdroje jsem totiž v životě viděl jenom jednou.

    V 11:30 začala operace. "Pacienta" jsem zkusil ještě jednou, spíše jen tak z nostalgie nastartovat, ale nereagoval. Odpojil jsem z něj tedy všechny konektory (naštěstí jich nebylo tolik jako mám doma). A pak jsem si ho přenesl k válendě, kde už byl připraven náhradní zdroj. Po odmontování boční desky jsem začal postupně odpojovat všechny součástky od zdroje. Právě v tuhle chvíli přišel do místnosti kolega, který jakmile mne spatřil, jen suše odvětil "Jdu radši zkontrolovat požární hlásič, tohle nedopadne dobře." Suverénně jsem mu odpověděl, že se požáru bát nemusí, protože jsem už jednou viděl jak se zdroj mění. Odpovědí mi byla věta. "Já tě oživovat nebudu až ti to dá ránu." Na to jsem už radši neříkal nic a dál se věnoval odpojování komponentů. Po uvolnění zdroje zaujal jeho místo můj starý domácí zdroj. Opatrně nacvaknout konektor zpátky, otřít si pot z čela a jít na další. Kolem dvanácté hodiny bylo vše zapojeno. Pacienta jsem odnesl na jeho pokoj (na stůl do vedlejší kanceláře) a začal ho zapojovat. Když jsem zapojoval i poslední, napájecí kabel, objevil se znovu kolega. "Nechceš si předem vytočit 155 aby tady byli dřív?" Zeptal se. Když jsem mu odpověděl, že se mi nic nestane, jen zamumlal něco o sebevrahovi a odešel zpátky. Všechno bylo zapojené a stačilo jen zmáčknout hlavní spínač. Větrák se roztočil, v počítači to cvaklo, disky se rozvrněly. Bylo jasné, že se to podařilo.

    Za dvě hodiny jsem musel k počítači znovu. Stačilo se jen dotknout jeho plechu a hned bylo jasné, že takhle horký být nemá. Podle programu SpeedFan jsem zjistil, že na CPU je teplota skoro 75°C a disky na tom se svými 65°C nejsou o moc líp. Počítač jsem ani nevypnul a pustil se do práce. Odmontoval jsem celou bočnici a pořádně pročesal i přední masku. Teplota procesoru rázem sletěla o celých 22°C dolů. Teprve teď bylo jasné, že se operace podařila a do mé farmy tak přibude nějakých 150 až 200 kreditů a to se vyplatí, ne?

   Jak vám bylo po těle když jste poprvé sahali do svého křemíkového miláčka? Napište nám co si o tom všem myslíte. Využijte k tomu tento diskusní panel.