Objevila se nová krvácivá horečka

Kvě 29, 2009

  fotografie příbuzného viru Lassa
    Takhle vypadá původce horečky Lassa. Tento druh je novému viru Lujo velmi podobný.
 

     Není to tak dávno, co svět ovládl strach z nemoci SARS. Pak se na scéně objevila ptačí chřipka a teď i prasečí, nebo mexická chřipka. Teď ale máme, zdá se, co do činění s mnohem nebezpečnějším experimentem z laboratoře matičky Přírody.

     Zpravodajské portály dnes vydaly zprávu, že se v jižní Africe objevil nový virus, který nápadně připomíná nechvalně známou Ebolu. Vědci ho pojmenovali Lujo (je to složenina z LUsaka a JOhannesburg, tedy měst, kde byly potvrzeny první případy. Jelikož mne tahle tématika už dlouho zajímá, začal jsem si o případu zjišťovat další informace. K mému velkému překvapení už na anglické wikipedii stačili  vytvořit o viru Lujo informační stránku. Podle dostupných informací se jedná o RNA virus patřící do skupiny arenavirů,jejichž nejznámějším zástupcem je virus Lassa. Tím tedy padá pravdivost zprávy, že Lujo je příbuzné s největším zabijákem v historii lidstva - děsivým virem Ebola. Ten totiž patří do skupiny filovirů. Jediné co má Lassa s Ebolou společného je průběh onemocnění.

     Podle očitých svědků je průběh onemocnění tak děsivý a rychlý, že se skoro až nedá věřit, že by příroda byla schopná vytvořit tak dokonalého zabijáka. Nemoc se zpočátku projevuje jako běžné nachlazení, každou minutou se ale v člověku viry množí exponenciální řadou. Během pár dní je osud člověka prakticky zpečetěn, jeho tělesná teplota stoupá, v těle mu začínají praskat žilky, krvácí například z dásní. Nejvýraznějším projevem těchto virů je hemorrhagie (podle ní dostaly společný název - hemorrhagické horečky). Znamená to, že virus narušuje cévní stěny a krev se rozlévá volně pod kůži. Kde je kůže slabá, praská a krev vytéká volně ven. Srážlivost prakticky neexistuje. Současně s tím probíhá masivní rozklad vnitřních orgánů, které jsou doslova líhní pro nové viry. Podle specialistů, kteří prováděli pitvy nakažených to vypadá jako kdyby uvnitř těla "explodovala bomba". Všechny tělesné orgány jsou postupně zkapalněny a vytékají z bezmocného těla ven. Spolu s nimi opouští hostitele i ohromné množství téměř do černa zbarvené krve. Člověk neustále zvrací, i když by už měl být jeho žaludek prázdný. Tím se trhají další vlásečnice - ať už v jícnu, ústní dutině, nebo v žaludku. Z těchto ran vytéká krev, která nutí člověka k dalšímu zvracení, které celý stav eště více zhoršuje. Člověk, pokud se tímto označením dá hostitel v této fázi ještě nazývat umírá většinou v letargii, kdy nevnímá svět kolem sebe. Virus mu totiž rozkládá i mozkovou tkáň. Nejprve zlikviduje ty části, které dělají člověka člověkem, zanechá pouze systémy, které zajišťují reflexy a základní životní funkce. Hostitel se stává jen jakousi továrnou na výrobu nových virů, jeho tělo je sice podle lékařů živé, přesto upadá do stavu, který se za život označit nedá. U krvácivých horeček je obecně velmi obtížné stanovit přesný čas smrti. Většinou se za okamžik smrti považuje protržení tlustého střeva - veškerý obsah dutiny břišní, všechny zkapalněné orgány vytečou řitním otvorem z těla ven a hostitel de facto umírá na vykrvácení. Člověk totiž vlastně umře dřív, v dalších hodinách sice ještě žije, ale jedná se jen o procesy, které udržují "továrnu na viry" v chodu.

     Kromě děsivého průběhu infekce je na viru zarážející i rychlost a účinnost s jakou zabíjí. Od nakažení uplyne k prvním příznakům obvykle jen týden. Během dalších sedmi dní je většinou hostitel mrtev. Virus se šíří hlavně tělesnými tekutinami, které jsou přímo nabité virovými částicemi. Poddruh Eboly, Ebola Zaire má vůbec nejvyšší úmrtnost s jakou se kdy lidstvo setkalo. Jeho útok nepřežije 90% nakažených. Nově objevený virus Lujo má příznaky, které odpovídají krvácivým horečkám. I jeho úmrtnost jim odpovídá - z pěti nakažených zemřeli čtyři. To znamená 80% úmrtnost. Co je ale zarážející je rychlost, se kterou Lujo zabíjí. Od prvních příznaků k pacientově smrti totiž uběhne jen pár hodin! To, na co třeba Ebola potřebuje celé dny, dokáže tenhle virus za několik hodin. Prvním nakaženým byla žena z hlavního města Zambie - Lusaky. Místní lékaři si s jejím zdravotním stavem nevěděli rady a proto ji transportovali letecky do Jihoafrické republiky, konkrétně na kliniku v Johannesburgu. Tady u ženy propukla finální fáze nemoci, během které infikovala další čtyři zdravotníky. Tři z nich nákazu nepřežili. Na jedné pacientce lékaři vyzkoušeli experimentálně lék ribavirin, který se běžně používal proti viru Lassa. Žena se nakonec uzdravila. Dosud ale není jisté, zda se na její záchraně podílel ribavirin, nebo zda šlo jen o šťastnou náhodu. O virech, které patří do nejvyšší třídy bezpečností ochrany se totiž ví, že se proti nim nedá očkovat a nedají se léčit.

     Ať už dopadne Lujo jakkoliv, měli bysme ho vnímat jako velké varování. Jako zprávu od Země, že i ona má v rukávu esa, která je připravena vynést. Lidstvo mělo doposud štěstí, že se krvácivé horečky šířily pouze přímým kontaktem s nakaženými tělními tekutinami. Pokud by totiž takto letální virus dostal do vínku i možnost šíření vzduchem, jako to umí běžná chřipka, stáli bychom před reálným ohrožením všeho života na Zemi. Kvůli masivní migraci lidí přes letiště by se virus dostal do všech koutů světa. Ostatně jednou už jsme měli namále i když se o tom neví. Ebola Reston je jediným druhem, u kterého je šíření vzduchem reálné. Tento virus se šířil v americkém městě Reston v roce 1989 v zařízení, kde probíhal výzkum opic. Virus Reston měl na populaci makaků devastující následky a přenášel se i vzduchem. Přenos na člověka ale zaznamenán nebyl. Tady narážíme na jeden z největších problémů při výzkumu těchto smrtících virů. Jejich výzkum naráží na mnoho, hlavně etických problémů. Jakmile by totiž někdo začal zkoumat, zda-li není některý z virů přenosný vzduchem, existuje reálná hrozba jeho zneužití teroristy.

     Co se viru Lujo týče, slaví zatím vědci úspěchy. Během pár hodin se jim podařilo z infikovaného materiálu izolovat virus, který pak podrobili důkladným zkouškám. Díky moderním metodám už je lidstvo alespoň o něco připravenější než dřív. Stále ale musíme být na pozoru. Příští virus, který se vynoří z hlubin afrických pralesů může být ještě nebezpečnější.

P.S. koho tématika smrtících virů zaujala a chtěl by se o nich dozvědět víc, nebo jestli Vás prostě jenom zajímá jak to chodí v ústavu, kde se s těmito nebezpečnými viry pracuje, jaké jsou tam bezpečností opatření a jak to tam chodí, přečtěte si knihu Zákeřná Ebola od Richarda Prestona. Tato kniha zachycuje historii prvních případů viru Ebola, kdy o podobném riziku nikdo nevěděl. Kniha patří do kategorie literatura faktu, všechny údaje jsou tedy reálné a historicky podložené. Autor svým stylem doslova přiková čtenáře ke stránkám a nutí ho hltat jeho detailní popisy celé situace. Kniha je velmi čtivá, nenarazíte tady na žádnou "vatu", pořád se něco děje. Díky Richrdu Prestonovi se tak dostanete do míst, kam má běžný smrtelník vstup zakázán - do tajných vojenských biologických laboratoří kam se vstupuje jen přes řadu na sobě nezávislých kontrol, které mají zajistit, že se tam dostanou jen povolaní odborníci. Podíváte se na to jaká opatření zajišťují aby virus neunikl z laboratoře ven, jak se výzkumníci oblékají do skafandrů než vkročí do "horké zóny", nebo jak probíhá v tomhle prostředí pitva laboratorních opic. Kromě supermoderních laboratoří se podíváte i do afrických pralesů, kde má Ebola svou domovinu, ale i do opičince v Restonu, kde se Ebola dostala v celé historii lidstvu nejblíž. Knize nechybí ani pasáže, kdy se autor filozoficky zamýšlí nad tím proč vlastně Země vytváří tyhle dokonalé zabijáky. Knihu Zákeřná Ebola mohu všem vřele doporučit. Jediný, komu se do rukou asi nehodí jsou děti a jedinci se slabšími povahami. Přeci jen  popisy působení viru nejsou zrovna dvakrát příjemné a i otrlým čtenářům někdy běhá mráz po zádech.

    Slyšeli jste už o virech, které způsobují krvácivé horečky? Máte strach, že se například Lujo rozšíří po světě a začne decimovat lidskou populaci? Napište nám co si o tom všem myslíte. Využijte k tomu tento diskusní panel.