LOH - Jaký byl Peking 2008?

Srp 28, 2008

		Olympiáda v Číně patří minulosti. Vzhůru do Londýna 2012!

    A je konec. Po dlouhých šestnácti dnech zhasl minulou neděli nad Pekingem olympijský oheň a největší sportovní událost posledních 4 let se tak zařadila do archivu po bok předchozích 28 letních olympiád. Během šestnácti dní jsme viděli nespočet perfektních výkonů, ale i nepodařených představení. Byli jsme svědky nejrůznějších lidských osudů od naprosté euforie až po slzy zklamání. Zkrátka, olympiáda v Číně rozhodně nezklamala a splnila to, co od ní každý očekával. Už dlouho totiž její organizátoři vyhlašovali do světa, že to budou ty nejlepší hry v historii. O tom, že asi měli pravdu jsme se mohli přesvědčit už při zahajovacím ceremoniálu a další dny nás v tomto přesvědčení utvrzovaly. Vysílací časy sice nebyly pro středoevropany úplně nejvhodnější, přeci jen vstávat denně ve tři hodiny ráno není úplně příjemné, ale i přesto si spousta našich spoluobčanů nařizovala budíky právě na tenhle čas aby mohla být u toho díky televizním obrazovkám naživo. Sám jsem byl jedním z nich a teď, s odstupem několika dní můžu zodpovědně prohlásit, že toho vůbec nelituju.

    Pojďme se ale podívat na ty, o kterých se asi bude mluvit po Hrách 29. olympiády asi nejvíce. Abychom v tom měli pořádek, rozdělíme si zprávy do dvou skupin - Svět a Češi.

Svět

    Celkově si na krk olympijskou medaili pověsili reprezentanti 87 zemí, což je o 12 více než tomu bylo v Aténách. Mezi země, které zažily medailovou premiéru patří třeba Togo, Mauritius, nebo Afghánistán. Tyto země přitom v minulých letech potvrzovaly to známé heslo o tom, že není potřeba zvítězit, ale zúčastnit se. Je to navíc přímý a jasný důkaz toho o čem se už velice dlouho mluví, tedy, že se světový sport neustále vyrovnává a rozdíly se pomalu stírají. Asi nejzajímavější souboje se odehrávaly v plavecké hale, přezdívané Vodní kostka. Rekordy zde padaly jako zralé ovoce a kdyby chtěl někdo spočítat kolik tam bylo pokořeno světových, kontinentálních, národních či osobních rekordů, popřál bych mu jen hodně trpělivosti. Rekordy se tam totiž lámaly jako párátka a o napínavé okamžiky tu rozhodně nebyla nouze. Olympijskou premiéru si odbyl třeba bikros, derniéru naopak v Anglii tolik populární softball.

Hrdinové

    Dlouho, opravdu velmi dlouho jsem přemýšlel nad tím, koho zařadit na ten nejvyšší stupínek. Většinou to takové drama nebývá. Na každé velké akci je většinou jeden závodník, který si svými výkony jasně řekne o titul šampióna a hvězdy. Ne, že by v Pekingu nikdo takový nebyl, to vůbec ne, právě naopak. Letošní olympiáda nám totiž nabídla hned dva takové suverény. Každý z nich, kdyby startoval na olympiádě bez svého soka by jasně vyhrál hlasování o nejlepšího sportovce Her. Jenže tady se střetli dva Titáni. Jeden z nich si za svůj živel vybral vodu, druhý zemi. Michael Phels a Usain Bolt - Američan a Jamajčan - plavec a sprinter - 8 zlatých medailí - 3 zlaté medaile. To je krátké shrnutí obou nejlepších sportovců na Hrách.
    Dlouho to vypadalo, že se gloriolou nejlepšího sportovce z Pekingu bude moci chlubit fenomenální Micheal Phelps, který už před olympiádou prohlašoval, že si do Pekingu jede pro osm zlatých medailí. Svůj slib splnil a divákům přichystal nádhernou podívanou. Většinou sice bylo jasné, že zvítězí právě on, ovšem pokud mu už nestačili soupeři, sváděl alespoň souboje v časem. Díky jeho fenomenálnímu plaveckému stylu padlo hned několik světových rekordů. Byli jsme ale svědky i několika neuvěřitelných a dech beroucích soubojů s ostatními soupeři, které byly tím pravým kořením Her.
    Na druhou polovinu her převzala vládu nad olympiádou atletika a nikdo nečekal, že by se mohla Phelpsova role ikony nějak otřást. Světe div se, otřásla. za vším stál nenápadný Jamajčan Usain Bolt, specialista na sprint na dvě stě metrů. Trenér mu na začátku roku řekl, že potřebuje vylepšit reakční časy na startu a proto začal běhat nejkratší sprint - stovku. A Bolt? Na olympiádě se probojoval až do finále i když závěry jasně vypouštěl. Ve velkém finále to přišlo. I přes vyklusání posledních pár metrů se časomíra zastavila na čase 9,60 sekundy - nový světový rekord. Úžasné psala tehdy všechna média a fanoušci se po právu ptali jaký by byl čas kdyby Bolt nevypustil závěr? Stejný obrázek se opakoval i na dvoustovce. Tedy, abych byl upřímný, tady už Boltův triumf očekávalo mnohem více lidí, ale že se mu podaří překonat 12 let starý světový rekord, to nečekal asi nikdo. A aby toho nebylo málo vyhrál ještě s dalšími kolegy zlato na nejkratší štafetě a zase to byl světový rekord!

Poražení

    Na první pohled bude možná vypadat nepochopitelně, že titul pro poraženého celé olympiády bude patřit čtvrtému muži v pořadí teakwondistů - Kubánci Angelu Valodiu Matosovi. Tenhle závodník ale napadl přesným kopem rozhodčího jen proto, že nesouhlasil s jeho výrokem. Po právu byl doživotně vyřazen ze všech soutěží.
    Na druhé místo bych zařadil tentokrát už opravdu poražené. I když oba ne vlastní vinou. Oba mají společný běh přes překážky, liší se ale pohlavím i zemí původu. Švédka Susanna Kallurová a Číňan Liu Xiang. Seveřanka doplatila na zrádnou první překážku a po dopadu na zem pro ni závod skončil dříve než začal, miláček domácího publika zase nedokázal zkrotit bolest Achillovy šlachy a po vyběhnutí z bloků při nezdařilém startu raději dobrovolně vzdal.

Češi

    Na celkové úspěchy českých reprezentantů se můžeme dívat dvěma pohledy. V tom prvním z hodnocení nevyjdeme příliš dobře, protože si odvážíme "jen" 6 medailí, což je o dvě méně než před 4 lety z  Atén. Z druhého úhlu pohledu se ale můžeme radovat, protože zatímco v roce 2004 se zlatá medaile leskla na hrudi pouze Romana Šebrleho, z Pekingu vezeme nejcennější kovy hned tři. Postarali se o ně Kateřina Emmons, David Kostelecký a Barbora Špotáková. Češi obsadili v celkovém hodnocení států podle počtu získaných medailí velice pěkné 24. místo.

Hrdinové

    Asi nikdo se nebude divit, když řeknu, že při volbě našeho hrdiny jsem vycházel pouze ze tří zlatých medailistů. Ať se na mě nikdo z těch, komu se na krku zlato nehoupalo, nezlobí, ale přeci jen titul Hrdina patří jen těm nejlepším. Mohl bych tady tedy napsat tři jména Kateřina Emmons, David Kostelecký, Barbora Špotáková.
    Přesto mě ale něco tlačí k tomu abych z nich vybral jedno jméno. I sám cítím, že k jedné reprezentace půjde titul Hrdinka nejlépe. Barbora Špotáková dokázala v neuvěřitelném oštěpařském finále zabojovat způsobem jaký nepamatuje snad nikdo. Dlouho prohrávala s Ruskou Marií Abakumovovou, která dokonce hodila evropský rekord. Česká oštěpařka ale v posledním pokusu dokázala Rusku přehodit a v den 40. výročí nechvalně známého vpádu Sovětských vojsk do Československa alespoň porazit největší zemi světa.

Poražení

    Mezi Čechy naštěstí není nikdo takový kdo by se do této kolonky zapsal tak jako kubánský taekwondista, proto se budeme v této rubrice věnovat těm opravdu poraženým. Mezi ně patří bezesporu Štěpánka Hilgertová, která si odbyla svou olympijskou derniéru. Dlouho mohla myslet v kajakářském závodě na titul, ale chyba v poslední jízdě, kdy se česká závodnice obrátila na zákeřném bubnu hlavou dolů ji stála veškeré naděje.
    Druhým poraženým je desetibojař Roman Šebrle, který skončil v desetiboji až na šestém místě. Vzhledem k tomu, že ho celou sezónu provázely zdravotní problémy se to dá považovat za úspěch, ovšem ve srovnání s tím, že to je obhájce zlata z Atén, vyznívá jeho výsledek jako lehké zklamání. Roman se sice bil jako lev a některé dílčí výsledky disciplín vypadaly nadějně, ovšem v jiných naopak výrazně ztrácel, takže neměl nárok na medaili.

    Jaký máte názor na průběh olympiády v Číně? Co si myslíte o českých reprezentantech? Koho považujte vy za největší hvězdu nebo poraženého olympiády? Napište nám co si o tom všem myslíte. Využijte k tomu tento diskusní panel.