17. den hokejového MS - Zlatá česká pohádka

Kvě 23, 2009

  Tomáš Rolinek
    Kapitán Tomáš Rolinek se raduje z poháru pro mistry světa
 

    Je konec. Hokejové mistrovství světa v Německu skončilo. Na dnešním programu byly dva duely - hrálo se v nich o cenné kovy a každý z nás kdesi v koutku duše věřil, že v tom posledním zápase mistrovství by mohlo přijít překvapení. A zázraky se někdy opravdu dějí.

Švédsko - Německo 3:1 (1:0, 0:1, 2:0)
    Duel o třetí místo mne hokejově příliš nenadchl. Hlavně od Němců jsem čekal mnohem víc aktivity a bojovnosti, které je zdobily v dosavadním průběhu mistrovských bojů. Naopak Švédové, kteří měli v nohách mnohem náročnější semifinálový zápas s Českou republikou byli o něco aktivnějším celkem. Jak už jsem napsal výše, příliš hokejové krásy tohle utkání nepobralo. Do vedení šli v začátku zápasu Švédové a pak už se jen spoléhali na hokejovou štěstěnu. Kupili chyby v obraně a vůbec si počínali jako kdyby je Němci vůbec nemohli ohrozit. Trestem za tenhle styl jim bylo vrovnání, ale ve třetí třetině i zásluhou gólu do prázdné branky nakonec německý odpor zlomili a dokráčeli si pro bronzové medaile. Zopakovali si tak rok staré umístění ze Švýcarska, odkud si odváželi také celkové třetí místo.

Přečtěte si všechny články o mistrovství světa v ledním hokeji 2010

Česká republika - Rusko 2:1 (1:0, 1:0, 0:1)
    Po dech beroucích soubojích s Kanadou, Finskem a Švýcarskem jsem si myslel, že už se čeští hráči vydali ze všech psychických i fyzických sil. Proti nim stálo neuvěřitelných 27 zápasů na MS neporažené Rusko, které si dělalo zálusk na zlatý hattrick. Jenomže Češi ukázali, že umí hrát jako tým. Nesčetněkrát jsem si vzpomněl na slova asistenta našeho trenéra - pan Jandač v jednom rozhovoru prohlásil, že "tenhle tým bude hryzat led". Ani možná sám netušil jakou bude mít pravdu. Češi hráli tak jak jsme je znali z období, kdy si dvě tisíciletí podávaly ruce - týmový výkon, žádné sólování a hraní si na vlastním písečku - právě naopak. Hra na hranici sebeobětování pro tým. Pády do střel, nezištné nahrávky lépe postaveným spoluhráčům - to jsou jen střípky mozaiky, která nakonec dala dohromady neskutečný zlatý úspěch. Když jsem psal o českém týmu jako o pečlivě složené mozaice, je všem jasné, že každý šperk musí mít svůj středobod - nějaký nejzářivější kus. Ani naše mozaika nebyla výjimkou. Tomáš Vokoun se v průběhu mistrovství rozchytal do famózní formy a finále ho zastihlo v té nejlepší brankářské pohodě, jakou jsem za poslední roky viděl. S naprostým přehledem a ledovým klidem likvidoval jednu rukou střelu za druhou. Ruští bohatýři ho ostřelovali ze všech stran, on ale všechny tyhle velmi náročné projektily zlikvidoval. A jako každý správný brankář - i on měl štěstí, přeci jen Rusové nastřelili dvě tyčky! Ale to už k hokeji patří. Nakonec tedy tým, který všichni odepisovali - nejdřív před samotným turnajem, kdy trenéru Růžičkovi chodily omluvenky ze všech stran a tým se musel lepit jak jen to šlo, druhé odepisování přišlo po zápasech s Norskem a Švýcarskem, ale tenhle tým se zvedl, ve finále porazil ruskou hokejovou supermašinu, která měla sestavu nabitou zvučnými jmény. Tenhle zážitek se asi všem českým fanouškům zavrtal hodně hluboko do srdcí a zase bude na co vzpomínat. Vladimír Růžička tak při své derniéře na lavičce národního týmu zažil to nejlepší možné loučení. Nově složený tým, kterému nikdo nevěřil vsadil na týmovou hru a díky ní přehrál všechny týmy světové špičky. tihle kluci jsou velkým příslibem do budoucna. Kdo ví, třeba začala nová česká zlatá éra. Kéž by - tihle kluci si to skutečně zaslouží.

    Jaký máte názor na průběh mistrovství světa v Německu? Jak dopadnou naši reprezentanti? Napište nám co si o tom všem myslíte. Využijte k tomu tento diskusní panel.