Malá noční akce

Úno 22, 2008

  Multipla dostala pořádně zabrat
    Multipla měla namále.
 

   Včera jsem se konečně dostal z práce domů a mohl jsem se uvelebit v křesle a sledovat rozhodující pátý duel předkola play-off kvůli kterému jela Dukla do Vrchlabí. Vypnul jsem si Skype i ICQ aby mě při tomhle hokejovém koncertu nikdo nemohl rušit. Jen mobily jsem nechal zapnuté. Čas postupoval a v padesáté minutě bylo skóre stále 0:0. Zrovna v tuhle chvíli zapípal služební mobil. Už pouhý pohled na hodiny znamenal, že se děje něco většího, protože po sedmé hodině už nikdy dopravní SMS nechodí. A teď už bylo po osmé! Během kmitání očí mezi monitorem, kde běžela hokejová bitva a displejem mobilu na kterém svítila zpráva jsem zjistil, že za Havlíčkovým Brodem havaroval kamion, který začal hořet. Normálně bych na nic nečekal a hned vyrazil na místo. Ale hokej mne přikoval k obrazovce. Jenže o pět minut později inkasovala Dukla gól a postupový sen se rozplynul.  Seděl jsem sklíčeně před monitorem a došlo mi, že si potřebuju "provětrat hlavu". Vzpomněl jsem si, že od doručení SMS neuplynula ani půlhodina a tak jsem se rozhodl vyrazit.

     Po nezbytné domluvě s vedením a s kolegou jsem vyrazil do studia, kde jsem narychlo sbalil kameru s kazetou. Rychle seběhnout schody dolů a to už jsem viděl jak z vedlejší ulice přijíždí kolega. Zamával jsem na něj a po krátké otočce na křižovatce přijel až k zastávce, kde jsem stál. Ještě zastávka u kolegy doma pro papíry k autu a mohli jsme vyrazit. Silnice na Brod byla skoro prázdná, jen před námi si to minimálně stovkou "pálila" kolona polských kamionů, které vezly ocelové prefabrikáty na mosty. I přes jejich svižnou jízdu jsme je v Havlíčkově Brodě předjeli a čekala nás poslední část cesty. Jen tak mezi řečí mi kolega oznámil, že mu dochází nafta, ale že to vydrží a nabereme až při zpáteční cestě. Podle informací hasičů měla být silnice uzavřená a neprůjezdná, proto se mi málem stavěly vlasy hrůzou na hlavě, když jsem viděl v protisměru jedoucí osobáky, dodávky, ale i náklaďáky. nechápal jsem to, protože hasiči tvrdili, že teprve čekají na příjezd vyprošťovací techniky. A není v lidských silách odklidit kamion a zprovoznit silnici takhle rychle. Už jsem si ale stejně  říkal, že bude náš výjezd zbytečný. Když jsme ale projeli přes obec Habry a viděli policejní hlídku, která všechno odkláněla na objízdnou komunikaci, svitlo mi světýlko naděje. Když jsme  strážníkovi řekli, že jedeme na místo nehody, poradil se ještě s kolegou a pak nám jen mávl rukou. Měli jsme oba pruhy silnice jen pro sebe a mířili po vylidněné silnici vstříc místu nehody. Cestou jsme minuli benzínku, jejíž obsluha už pochopila, že dneska už žádné terno neudělá a raději svou nonstop službu "odpískala".

     Po příjezdu jsme viděli kolonu kamionů, které se na rozdíl od osobáků nemohli na úzké silnici otočit a odjet. Ještě krátké přemýšlení kam nejlépe zapíchnout auto a mohli jsme vyrazit. Po dohodě s velitelem zásahu začal kolega točit a já začal skládat popis situace do SMS, kterou jsem posílal šéfovi do Brna. Všechno jsme natočili a vrátili se do auta. Ještě než jsme k němu dorazili, spatřili jsme řidiče cisterny, který se asi chtěl dostat z kolony a tak couval v protisměru. Nasedli jsem do auta a čekali na rozhodnutí šéfa. Přáli jsme si aby se podařilo udat jen obrázky a aby nebyl zapotřebí žádný rozhovor. Díky mému spěchu jsem totiž nechal mikrofon ve studiu v Jihlavě. Za pár minut jsme se dozvěděli, že o materiál nikdo nemá zájem a tak jsme vyrazili k domovu.

     Minuli jsme uvítací ceduli Havlíčkova Brodu a už se chystali zamířit k Benzině. Jenže právě v tu chvíli už auto nasálo z nádrže poslední kapky paliva a motor chcípnul. Pokračovat k Benzině by byla sebevraždě, protože bysme museli jet přes křižovatku a pak ještě složitě manévrovat. Volba tedy padla na bližší OMV od které nás dělilo zhruba 200 metrů. V myšlenkách jsem děkoval přírodě, že vymyslela zákon setrvačnosti, díky kterému jsme mohli pokračovat v cestě. Horší už bylo zjištění, že s motorem přestal fungovat posilovač řízení i brzdy. Kolem stojanů s naftou jsme projeli a díky setrvačnosti zabrzdili jen pár metrů před mycím boxem.

     Kolega mě uklidňoval, že se nic nestalo, že jen dolije naftu z kanystru a budeme moct vyrazit. Jak řekl tak udělal. jen s jedinou kosmetickou vadou na kráse. Palivo sice doplnil, ale auto odmítalo startovat. Po otočením klíče v zapalování se auto klepalo jakoby mělo právě zimnici a v motoru a nádrži to bublalo jakoby někdo auto zkřížil s varnou konvicí. Zavolal jsem tedy Tomáše aby nám poradil co a jak. Jeho rada, že by zkusil auto roztlačit ale kolega smetl ze stolu s argumentací, že to v žádným případě, že si nechce zadřít motor. I on si vzal nápovědu přítele na telefonu. Jeho strejda mu sdělil, že nikdy nesmí dovolit aby úplně došlo palivo, protože si zavdušnil motor. I on poskytl radu. a hned dvě. Měli jsme zkoušet nechat auto delší dobu startovat a pokud by to nepomohlo, musel by nás někdo odvést do Jihlavy a na auto by se musel podívat technik, který by povolením matičky odvzdušnil motor. Minuty pomalu běžely a metoda startování nenesla úspěch. Jen jednou motor na chviličku přestal bublat a dokonce naskočil, ale okamžitě zhasnul. Hodiny se už blížily, že budou odbíjet jedenáctou, když se Lukáš rozhodl, že zavolá domů aby pro nás jeho rodiče přijeli. Rezignovaně jsem souhlasil a došlo mi, že se situace ještě dál komplikuje. Během telefonu ještě Lukáš navrhl, že ještě naposledy zkusí nastartovat. Jako zásahem vyšší moci se motor rozjel a vesele si předl dál. Naskočil jsem tedy dovnitř a cítil jsem, že naše noční eskapáda bude mít šťastný konec. Měla. Nabrali jsme palivo na plánované Benzině, na druhém konci města jsme dohustili na Shellu pneumatiky A vyrazili na Jihlavu. Dom,ů jsem se dostal kolem půl dvanácté a uvědomil si,. že mi tenhle rychlý noční výlet splnil jeho původní požadavek. Hlavu mi pročistil opravdu dokonale. Ještě jsem si v kuchyni potichu abych nevzbudil rodinu snědl obložený chlebíček a už jsme pádil do postele. Tenhle večer mě opravdu utvrdil v tom, že člověk si nemá nic pevně plánovat. Náhoda je totiž neřízená raketa, která zasáhne cíl vždycky v tu nejmíň očekávanou chvíli.