40 let od malého kroku pro člověka, ale obrovského skoku pro lidstvo

Čvc 20, 2009

  Posádka Apolla 11
    Neil Armstrong - Michael Collins - Buzz Aldrin. Tři hrdinové, kteří změnili historii
 

    V životě každého z nás mají výročí své zvláštní kouzlo. Připomínají nám kolik času už uteklo od nějaké významné události a nutí nás k zamyšlení jak se od té doby náš život změnil. Kromě soukromých jubileí jsou i výročí celosvětová, která se týkají celého lidstva. A právě jedno z nich máme právě teď. Je to už 40 let od prvního přistání člověka na cizím vesmírném tělese - Měsíci.

    Když v roce 1961 americký prezident John F. Kennedy prohlásil, že jeho země dokáže do konce desetiletí přistát bezpečně s člověkem na Měsíci, jen asi málokdo mu věřil. Američané totiž na svého sovětského soka ztráceli. Neměli ani první družici v kosmu ani prvního člověka na oběžné dráze. Američané se ale do nového projektu pustili opravdu s vervou.

    Všechno začalo projektem Mercury, který měl za úkol dostat člověka na oběžnou dráhu Země a pak zase zpátky. Po něm přišel na řadu program Gemini. Ten už měl k následujícímu Apollu mnohem blíže, protože testoval materiály a technologie, které se měly používat při letech na měsíc. Testoval se na tu dobu dlouhodobý, čtrnáctidenní pobyt lidí na oběžné dráze, komunikace se Zemí i spojení dvou vesmírných plavidel na oběžné dráze. Všechny tyhle experimenty byly pro další osud programu Apollo životně důležité. Když už byly všechny technické otázky vyřešeny, mohlo se přistoupit k samotnému Měsíci. Rozhodně se ale nešlo hned na přistání. Vrcholné dílo německého raketového konstruktéra Wernera von Brauna, nosič Saturn V roku 1968 vynesla na oběžnou dráhu loď Apollo 8. Program ale letěl rychle dál. Apollo 9 testovalo spojení kosmické lodi s lunárním modulem, následující Apollo 10 bylo už přistání velmi blízko, obletělo totiž i s připojeným lunárním modulem Měsíc a na krátkou chvíli i zahájilo sestup. Ten byl ale podle plánu po chvíli přerušen a modul se připojil zpět.

    Ta pravá chvíle měla přijít až později. 16. července 1969 z odpalovacího centra na mysu Canaveral startovala další raketa Saturn V. Na její palubě byla vesmírná loď Columbia a na její palubě tři lidé, jejichž jména za několik dní znal celý svět coby hrdiny. Mise Apollo 11 se chystala ke startu. Ten proběhl bez problémů a po jednom a půl obkroužení kolem Země nabrala loď i s připojeným lunárním modulem směr Měsíc. Po třech dnech se astronauti dostali na oběžnou dráhu Měsíce. Armstrong a Aldrin přestoupili do lunárního modulu, Michael Collins zůstal na oběžné dráze.

Přečtěte si všechny články o dobývání vesmíru

    Přišla nejkomplikovanější a nejnebezpečnější část celé mise - přistání. Už krátce po zahájení sestupu si oba astronauti všimli, že něco není v pořádku. Po chvilce zjistili, že motory lunárního modulu byly zažehnuty o čtyři vteřiny déle než původně měly být. Modul Eagle tak už nesměřoval do naplánovaného místa, kde je relativně rovný povrch, ale na pláň posetou velkými kameny. NASA mohla stále misi zastavit, stačilo vydat rozkaz a Orel by se vrátil na oběžnou dráhu ke Columbii. Operátor Steve Bailes ale vydal jasný rozkaz - pokračujte v sestupu (za tohle mimořádně těžké rozhodnutí pak obdržel medaili svobody). Neil Armstrong tedy přešel na ruční řízení modulu a lunární modul posadil na měsíční povrch naprosto hladce. Delší zážeh motorů na počátku se ve výsledku takřka neprojevil, stále měli astronauti k dispozici více než půlminutovou palivovou rezervu. modul Eagle tak mohl ústy velitele mise Armstronga vyslat k Zemi šťastnou zprávu. "Hladké přistání. Houston, tady je základna Tranquility. Orel přistál." Velící centrum propuklo v bezmezný a srdečný jásot. Přistání v oblasti Mare Tranquillitatis (moře klidu) se podařilo a Armstrong ihned místo překřtil na Základnu klidu.

    Šest a půl hodiny po přistání se otevřely dveře lunárního modulu a Neil Armstrong v ochranném skafandru pomalu slézal ze schodů. Ve 2:56 UTC (UTC = SELČ (středoevropský letní čas) - 2 hodiny) jeho bota došlápla do měsíčního prachu a 600 milionů diváků u televizních obrazovek zaslechlo památný výrok. "That's one small step for man, one giant leap for mankind". Po chvilce z lunárního modulu vystoupil i Aldrin a oba astronauti zahájili víc než dvouhodinové zkoumání a fotografování měsíčního povrchu. Součástí průzkumu byl i odběr hornin, k čemuž kosmonautům sloužila speciální teleskopická hůl, jakési prodloužené kleště. Přeci jen ve skafandru se hodně těžko ohýbá. Zcela unikátní byl pro oba doposud nepoznaný pocit přitažlivosti, která byla mnohem menší než na Zemi. Armstrong dokonce přiznal, že byla ještě slabší než při simulovaných pokusech, což ho výrazně překvapilo. Dalším úkolem bylo zapíchnout vlajku Spojených států. Tento na první pohled snadný úkol ale astronautům přidělal vrásky na čele. I přes použití síly totiž žerď zapíchli jen asi 20 cm do země. Když se jim to konečně podařilo, čekal je ještě telefonát s prezidentem Nixonem. Po jeho skončení ještě rozmístili vědecké přístroje a pořídili detailní panoramatické fotky blízkého Východního kráteru. Jejich pobyt na Měsíci se už povážlivě krátil. Skoro 22 kilogramů hornin uložili do nákladového prostoru a přesunuli se do lunárního modulu. V něm si konečně mohli odložit skafandry. Následoval zážeh motorů a oddělení od spodní části modulu. Na něm zůstala plaketa s vyrytým obrazem Země, podpisy Nixona i obou astronautů a vzkaz dalším generacím, který všem dával jasně najevo, že " Zde lidé z planety Země poprvé vkročili na Měsíc. Červenec L.P. 1969. Přišli sem v míru jménem celého lidstva."  Na oběžné dráze se pak spojili s Columbií.

    Během návratu se už nic neočekávaného nestalo a sestupový modul úspěšně přistál do Tichého oceánu asi 2 660 km východně od ostrova Wake, kde je z vody vyzvedla loď USS Hornet. V dnešní době je skoro až nemožné představit si, že Američané dokázali za pouhých osm let vynaložit prostředky na cestu člověka k Měsíci. A zdaleka nejde jen o finanční stránku celé věci. I když bylo všechno detailně připraveno, stejně hrozilo nebezpečí, že se něco pokazí. Problém mohl nastat při přistání, modul se nemusel odlepit od povrchu Měsíce, nastat mohlo prakticky cokoliv. I přes velkou propracovanost se z velké části jednalo o cestu do neznáma. Až po několika letech vyšlo najevo, že NASA byla v případě nevratných potíží připravena odpojit příjem signálu z Měsíce a prezident Nixon měl připravenou i smuteční řeč, ve které padlé astronauty oslavoval jako hrdiny. K tomu ale díky bohu nedošlo a my si můžeme misi Apollo 11 připomínat jako první lidskou posádku, která dokázala vystoupit na povrch Měsíce. S ohledem na dnešní technologii se zdá skoro až nemožné, že o celý průběh mise se ve vesmíru staral pouze 32bytový velitelský počítač umístěný v lunárním modulu.

    Od té doby se po našem souputníkovi procházelo ještě 12 párů nohou a po jeho povrchu jezdili astronauté i ve speciálním vozítku. Od té doby ale nastal útlum a NASA vsadila spíše na nepilotované automatické sondy. Změnit by to měl program Constellation, který počítá s návratem člověka na Měsíc. A když už jsme u toho návratu tak jednou z prvních vlaštovek je sonda LRO, která fotografuje detailně měsíční povrch. Před pár dny proletěla i nad místem, kde přistál modul Altares, který patřil k misi Apollo 14. Na fotografii je vidět jak spodní část modulu, tak i zanechané přístroje i stopy astronautů. Svět tedy po dlouhé době znovu obrací svůj zrak tam nahoru. Po letech, kdy lidé ztratili o jeho průzkum zájem se v nás znovu probouzí duch objevitelů. Dívejme se do budoucna, ale nezapomeňme na minulost. Bez Armstroga a dalších hrdinů bychom dnes byli někde jinde. Stejně jako sám Armstrong řekl, že "nás Gagarin všechny pozval do vesmíru", já musím dodat, že "Apollo 11 pozvánku nejen přijalo, ale svým výsledkem strhlo další lavinu zájmu o vesmír."

     Jaké jsou Vaše názory na lety do vesmíru? Zažili jste osobně Apollo 11? Jaké to tehdy bylo? A nebo znáte tuhle historku jen z vyprávění? Těšíte se na návrat lidí na Měsíc? Napište nám o svých názorech! Pro své názory a dotazy využijte tento diskusní panel. A pokud vás vesmír opravdu zajímá, rozhodně navštivte i nové diskusní fórum vesmir.thos.cz, které je určeno speciálně pro debaty o průzkumu vesmíru. Je jedno jestli jste amatér, který se ve vesmíru teprve rozkoukává, nebo zkušený znalec, rádi mezi sebou přivítáme všechny zájemce.