Má Endeavour problémy?

Čvc 16, 2009

  Dva záhadné úlomky
    Na tomto snímku jsou jasně vidět dva letící kusy.
 
     
    Další podivný kus
    O zlomek sekundy později kolem prosvištěl i další, větší kus.
 

    Z dnešního dne odběhlo jen pár minut a do vesmíru se dral další americký raketoplán. Mise STS-127 má ale jednu vadu na kráse. Po startu se totiž od palivové nádrže uvolnilo několik kusů pěnové izolace, které následně narazily do spodní části raketoplánu. Incident, který trval sotva necelou vteřinu zachytily i kamery upevněné na nádrži.

    Jako obvykle jsem si přímý přenos jednoho z posledních letů raketoplánů nemohl nechat ujít. Když jsem na monitoru zahlédl nevýrazné šmouhy, nevěnoval jsem tomu pozornost a celou věc považoval za vidinu způsobenou pokročilou noční hodinou. Navíc ani komentátoři se k onomu momentu nevraceli, takže jsem opravdu začal věřit, že se mi to jen zdálo. Když jsem se ale ráno probudil a četl jsem, že do Endeavouru narazily kusy pěnové izolace, hned jsem si vzpomněl na noční incident. Neváhal jsem a začal pátrat po informacích. Na serveru YouTube už byl k dispozici záznam celého startu a tak jsem si ho pustil.

    Po celou dobu probíhal start v poklidu a podle plánu. V čase T+125s došlo k odhození pomocných motorů. Endeavour v té době letěl rychlostí cca. 3 300 km/h a byl ve výšce asi 30 kilometrů. Sedm sekund od oddělení pomocných motorů se ale na monitoru znovu objevily šmouhy. Několikrát jsem si inkriminované místo pustil. zřetelně bylo vidět, že se v prostoru mezi palivovou nádrží a tělem raketoplánů stalo něco co tam rozhodně nepatří. Na záběru jsou vidět jen šmouhy, musel jsem proto několikrát video spustit a následným klikem zastavit, čímž jsem se posouval po drobných kouscích kupředu. Nakonec se mi podařilo vytvořit dva snímky, které vidíte na pravé straně. Pro jistotu jsem ještě všechny úlomky označil červenou barvou. Na záběrech není vidět odkud úlomky vylétávají. V jednom okamžiku se objeví v pravém rohu, bleskurychle prosviští kolem kamery aby o zlomek sekundy později zmizely kdesi u levého okraje obrazovky. Odborníci z NASA měli okamžitě jasno. Jedná se o úlomky z hlavní oranžové palivové nádrže, která během startu zásobuje raketoplán kapalným kyslíkem a vodíkem. Přímý důkaz sice chybí. Videozáznam je na prokázání původu úlomků až příliš nekvalitní, hlavní svědek, tedy palivová nádrž byl odhozen a shořel v atmosféře. Podívejte se teď na video, kde je v čase 3:16 jasně vidět letící úlomky.

     Jak už jsem uvedl, hlavním (a v podstatě jediným) úkolem palivové nádrže je zásobovat raketoplán palivem. To ale musí být zkapalněno při teplotě -252°C, což je teplota varu vodíku. Aby se na tohle kovovém dutém válci netvořila zvenčí námraza, je celá nádrž pokryta speciální hnědou izolační pěnou z pěnového polyuretanu s přídavkem drceného korku. Ta se ale může při extrémních podmínkách, které při startu panují (teplota, tření, tlak) "natrhnout" Celistvost ochranného pláště je tak narušena a pěna začíná namrzat. Vlivem velké rychlosti, kterou raketoplán letí působí na teď již zmrzlou pěnu další tlak, který nadále prasklinu zvětšuje až se nakonec celý blok zmrzlé pěny oddělí od nádrže. V tu chvíli ho zachytí proudění vzduchu, které ho mrskne proti spodní části raketoplánu. Tento na první pohled nevýznamný problém stál za havárií raketoplánu Columbia 1. února 2003 při návratu z mise STS-107. Ačkoliv má úlomek je malou hmotnost, která se pohybuje maximálně v řádu stovek gramů, je jeho ničivá síla znásobena vysokou rychlostí. Máte to stejné jako s kulkou. Ta sice váží jen málo, ovšem při velké rychlosti umí udělat velkou paseku. Nebezpečné je i místo, které může být úlomky zasaženo. Právě na spodní části raketoplánu se totiž nachází keramické destičky, které tvoří tepelný štít stroje. Při návratu do atmosféry totiž musí překonávat ohromné tření, které rozpaluje nejzasaženější části až na teplotu přes 1 000°C. Pokud dojde k poškození (prasknutí, ulomení, utržení) byť jediné destičky, může být právě tato prasklina místem, které způsobí havárii. Místo, které má chránit se začne silně přehřívat, což může skončit i popálením stěny stroje s fatálními následky pro posádku.

Přečtěte si všechny články o dobývání vesmíru

     NASA ale s problémem počítá. Po každém startu, vždy první den po dosažení oběžné dráhy je v plánu kontrola pláště rakety. Používá se k tomu rameno raketoplánu na jehož konci je umístěna citlivá kamera a laserový měřící systém pozorující odchylky podkladu. Celý systém se označuje zkratkou OBSS, což znamená Orbiter Boom Sensor System. Během tohoto procesu rameno postupně zkontroluje celý tepelný plášť. Pokud objeví některé nesrovnalosti, jsou astronauti připraveni je při výstupu do vesmíru opravit (to by ostatně nebyla žádná novinka. Poškozené kusy izolačního pláště odstraňovali i astronauti v misi STS-114 na raketoplánu Discovery). V době kdy píšu tenhle postřeh probíhá kontrola OBSS. Ta by měla být dokončena někdy okolo půl jedné v noci. Posádka posílá do řídícího centra fotografie povrchu, které odborníci vyhodnocují. Na první výsledky si tedy budeme muset počkat minimálně do rána. Pokud se při jejich zkoumání objeví něco důležitého, budu Vás o tom informovat formou dalšího postřehu.

     Jaké jsou Vaše názory na lety do vesmíru? Myslíte, že už by zastaralé raketoplány neměly létat do vesmíru? Myslíte, že bude poškození tepelného štítu závažné?  Napište nám o svých názorech! Pro své názory a dotazy využijte tento diskusní panel. A pokud vás vesmír opravdu zajímá, rozhodně navštivte i nové diskusní fórum vesmir.thos.cz, které je určeno speciálně pro debaty o průzkumu vesmíru. Je jedno jestli jste amatér, který se ve vesmíru teprve rozkoukává, nebo zkušený znalec, rádi mezi sebou přivítáme všechny zájemce.