Co zmůže troška sněhu a pár stupňů pod nulou!

Pro 14, 2007

  Náledí jsme si dneska užili až dost
    Zima umí být na Vysočině opravdu nevyzpytatelná.
 

    Když jsem začal s Postřehy, říkal jsem si, že nebudu psát o tématech, kterým jsme se věnovali v práci. Přesto se dnes této tématiky dotknu, i když jen trak okrajově.

     Dnešní noc probíhala jako každá jiná, na nonstop zapnutý a v pohotovosti připravený mobil, který mi stojí u postele jsem si už zvykl. Dnes se ale v 5:30 začal pokojem rozléhat pronikavý zvuk značící příchozí SMSku. V té jsem se dočetl, že se na 162. km dálnice D1 směrem na Prahu srazily dva kamiony. Jelikož ale naše studio "zabezpečuje" dálnici jen po 150. kilometr a zbytek patří Brnu, raději jsem zprávu předal jihomoravskému studiu. Pokusil jsem se usnout, ale každou půlhodinu přišla jedna SMS. To už se mi začaly hlavou honit myšlenky co se to jenom děje až v 7:30 přišla SMS, ve které stál tento text:

     "(KJ) !Na dalnici D1 na 130.km ve smeru na Brno doslo k nehode kamionu. Dalnice je neprujezdna. Doporucujeme sjet na exitu 119 Velky Beranov, navrat na daln..."

     Hned mi bylo jasné, že nás čeká výlet. Teprve teď jsem vykoukl z okna a viděl jak se z nebe sypou sněhové vločky. Střípky v hlavě, která ještě byla setrvačností v posteli ve spánku, začaly zapadat do sebe. To jsem ale ještě netušil, že to hlavní seznámení se silou zimy nás teprve čeká.

     Při cestě do studia jsem viděl, že sněhu není zase tolik aby to mohlo způsobit problémy. "Tak čím to, sakra, mohlo být," ptal jsem se sám sebe. Odpověď jsem dostal hned jakmile jsem vyšel za roh a nohy se mi na kluzkém chodníku rozjely od sebe. To byl můj první dnešní kontakt s náledím. Při následné cestě autem k dálnici jsem se s ním potkal ještě několikrát.

     Kdo zná okolí Jihlavy, bude vědět o čem mluvím. Projeli jsme přes městskou část Helenín a mířili na Velký Beranov. Ve zrádné zatáčce, které se říká "jelito" jsme se dostali do první kolony, kterou majestátně vedl kamion, jenž měl v namrzlém kopci viditelné problémy. Po projetí Beranovem se nám naskytl klasický obrázek, jaký jsem očekával. Celý provoz z dálnice mířil po staré silnici do Měřína. Krátce za Beranovem jsme se dostali do kolony s číslem dvě, která se od té první skoro nelišila, jediným rozdílem bylo, že ji nevedl kamion, ale cisterna. Tu se nám podařilo na ledě předjet až za necelé dva kilometry. Co nás ale čekalo v Řehořově, to jsem ještě nezažil. Obec Řehořov stojí v kopci a právě na něm byla ledovka nejvýraznější. Nákladní automobily odmítaly prudký kopec sjet a řidiči raději své kolosy odstavili ke krajnici. Jejich kolegové z osobních vozů měli více odvahy, ale jejich vozy byly na namrzlé a nakloněné rovině téměř neovladatelné a většinu cesty dolů projeli v permanentním smyku, kdy se záď vozu vlnila jako havajská tanečnice. Je skoro až neuvěřitelné, že jsme celou cestu k nehodě přežili bez jediného škrábnutí, na čemž nese největší podíl můj kolega, který vůz celou dobu řídil. A že to byl občas slušný zápřah.

     Po obhlédnutí místa nehody a zjištění, že kolona sahá až na exit 119, což je bratru nějakých 12 kilometrů dlouhý štrúdl, nám bylo jasné, že tyhle obrázky se udají samy. Nespletli jsme se a tak jsme po natočení rychle upalovali zpátky do auta. Ale stáli jsme před dalším problémem: Jak se v tomhle stavu dostat co nejrychleji do studia? Cestu zpátky po"staré silnici" po které jsme přijeli jsme hned zavrhli. Místo toho jsme se rozhodli dojet až do Měřína, tam se napojit na dálnici a sjet u Jihlavy. Naše plány ale seškrtala informace z linky řidičů, která tvrdila, že přivaděč mezi Jihlavou a dálnicí je jedno velké zrcadlo, kde se stalo už několik nehod a provoz se tam šine šnečím tempem. Museli jsme se rychle rozhodnout. Riskovat jízdu do Jihlavy a krizový přivaděč, nebo sjet už ve Velkém Beranově a pak trnout hrůzou při sjezdu "Jelita"? Nakonec zvítězila druhá varianta a my opustili českou dopravní tepnu na exitu 119.

     Do Velkého Beranova jsme se ale ani nedostali, protože necelý kilometr před ním stála naprosto mrtvá kolona aut. Vůz jsme tedy otočili a vydali se směrem na, pro cizince, téměř neznámou zkratku, spojující obce Rytířsko a Kozlov. Po té jsme se napojili "starou silnici" a pak už bez větších problémů dojeli až do Jihlavy. Tak tedy skončila naše ranní výprava po zasněženém zrcadle. Ve večerních zprávách jsem ještě zachytil informaci, že "Stará silnice" byla u Řehořova pár hodin skoro úplně ucpaná. Řeknu vám, dnešní den, to byla opravdu dost slušná akce.