SPIN CHAOS na vlastní kůži

Čer 13, 2008

  Na začátku mi ještě bylo do smíchu
    Na začátku mi ještě bylo do smíchu.
 
  SPIN CHAOS je opravdu skvělý zážitek
    Tahle fotka se Standovi vážně povedla.
 

    Dneska jsme měli odpoledne vyrazit do Pelhřimova, kde se koná osmnáctý ročník festivalu rekordů. Reportáž do vysílání jsme dokončili s předstihem a tak jsme chvilku jen tak brouzdali po netu. První rekordní pokus měl začít až o půl páté, potom hodinku volno - druhý rekord a domů. Do Pelhřimova jsme vyrazili a čas nás trošku tlačil. Rychle jsme zaparkovali a už jsme mazali na hlavní náměstí. Kolega Standa s sebou nesl jen foťák a já si užíval pocitu lehkosti, že s sebou nemusím nosit mikrofon. Na náměstí jsme zjistili, že organizátoři mají trošku časový skluz a první rekord - rychlostní jedení dortu se zatím nekoná. Obcházeli jsme tedy náměstí a sledovali všemožné stánky, hlavně s nejrůznějšími pochutinami. Standa měl pořád na něco chuť a ani sám nevěděl na co. Já sám bych si možná taky něco dal, ale cosi uvnitř mi říkalo, abych to nedělal. Asi můj strážný anděl věděl proč to dělá.

    Když jsme nafotili jedlíka s dortem, věděli jsme, že do žonglování s motorovými pilami máme ještě hodinu a tak vyvstala otázka jak zabít čas. Jako kdyby nám četl myšlenky, konferenciér celého odpoledne upozornil návštěvníky, že letos poprvé se spolu s festivalem rekordů koná malá pouť necelých 100 metrů od náměstí. Kdo prý chce, může se tam jít podívat. Neváhali jsme tedy a vyrazili jsme. Opravdu, šli jsme se JENOM podívat.

    Když jsme přišli na ulici, kde pouť probíhala, přímo před námi stála atrakce s názvem SPIN CHAOS. Na první pohled nevypadala nijak zvlášť nebezpečně, zvlášť když u ní byl nápis "Atrakce pro děti i pro dospělé". Začali jsme proto s kolegou rozhovor, který se odvíjel asi takhle.

Já: Slušná mašinka, co? Jdeme na to?
Standa: Ty bys na to šel?
Já: Jenom když půjdeš ty.
Standa: Na to zapomeň, na tohle nevlezu.
Já: No tak nic, škoda.
(chvilku ticho, obhlíželi jsme další atrakce - kolotoče a dětská autíčka)
Já: Tak asi půjdeme na náměstí, ne?
Standa: Počkej, chci to vidět v akci.
Já: OK, počkáme.
(dalších pár minut ticho. V hlavě mi zatím klíčila myšlenka, že bych to mohl vyzkoušet)
Já: Hele, já to zkusím.
Standa: Fakt? Neblbni!
Já: Jdu na to.

    Zaplatil jsme tedy vstupné 40 ,- a usadil se do ergonomicky tvarovaného železného křesla a na hruď si připnul jistící madla. Obsluha mi je ale ještě přimáčkla na žebra, takže jsem se už vůbec nemohl pohnout. Než se dala celá mašina do pohybu, cítil jsem, jak mi v sevřeném hrudníku tluče srdce. Hlavou se mi honily myšlenky, jestli jsem náhodou nepřecenil síly, ale jakmile schůdky odjely pryč a pod nohama se objevila jistící tyč na chodidla, byly starosti pryč. SPIN CHAOS se dal do pohybu. Nejdřív nás jen tak decentně vyzvedl nahoru a pak zase svezl dolů. Když jsme jeli podruhé nahoru už jsme si začal myslet, že jsem vlezl na nějakou nudnou atrakci. SPIN CHAOS to asi vycítil a tak nás otočil hlavou dolů. To už bylo jiné kafe. Rotace byly poměrně rychlé a přetížení udělalo své. I když jsem si myslel, že jsem do konstrukce napasovaný, že to víc nejde, jasně jsem při rotacích cítil jak odstředivá síla tlačí moje tělo ještě víc na opěrnou konstrukci. SPIN CHAOS stále zrychloval. Během volného pádu jsme udělali třeba otočku o 720° kolem vlastní osy! Asi nejlepší byl ale průlet hlavou dolů necelých 30 centimetrů od země. Během těch chvilek, kdy se v mém zorném poli mihla země, sledoval jsem jak postupně přibývá čumilů pod atrakcí. Určitě je "přilákal" řev dalších dvou účastnic této jízdy. Na závěr se celé rameno otočilo o 360° dokola a naše těla během toho vykonala pětinásobnou otočku kolem vlastní osy. Když jsme byli na samotném vrcholu, leželi jsme na zádech a zhluboka jsme oddychovali. SPIN CHAOS nás začal houpat a pomalu se snášet k zemi. Tyč na nohy zmizela, vyjely schůdky a obsluha odjistila naše polstrované nárameníky. Těch 40 korun se ale vážně vyplatilo, letělo mi hlavou. První kroky na pevné zemi ale ukázaly, že si budu muset dávat dobrý pozor abych nepřipomínal místního opilce. Pomalu jsem se došoural ke Standovi, který mě se smíchem uvítal slovy: "No, dobrý, ale jestli mi pobliješ auto, tak půjdeš pěšky." Vyrazili jsme tedy na další rekord a pak hurá domů. Na tenhle den ale určitě nezapomenu a pokud ještě někde potkám SPIN CHAOS, určitě si tenhle zážitek zopakuju. Bylo to prostě super!