Jak jsme se překrmili kojeneckou stravou

Zář 10, 2007

  Nikdy bych nevěřil, že budu dobrovolně jíst sušenou dětskou výživu
    Naše "dobrůtka"
 

    Dneska jsem zažil věc, o které jsem si myslel, že ji nikdy nezažiju. Všechno začalo tím, že jsme dneska dotáčeli reportáž o kojenecké kaši, ve které se našly jedovaté látky a jedno dítě kvůli otravě z nich skončilo na JIP. K dokončení reportáže nám chybělo už jen natočit jedno vzorové balení, vysypat jeho obsah na talíř a o zbytek se nestarat.

    Jenže když jsme tu hromadu prášku, který vzdáleně připomínal hrubou mouku, viděli na talíři, nepadla nás ďábelská myšlenka. "Jak to asi může chutnat?" Ani jeden z nás však nechtěl být tím prvním, kdo začne dobrovolně jíst polotovar pro přípravu kojenecké stravy. Nakonec jsem byl já tím prvním odvážlivcem, který se k tomuto činu odhodlal. Opatrně jsem mezi prsty nabral trošku sypké směsi a přetransportoval ji do úst. K mému překvapení jsem tento prášek s nechutí nevyprskl a dokonce jsem jej i bez problémů pozřel. Když to spatřil kolega tak neváhal a ihned si odskočil pro lžičku aby tuhle zvláštnost taky ochutnal.

Časem z nás kolem této neobvyklé dobroty opadly všechny zábrany a během asi patnácti minut jsme seděli před monitory počítačů, na kterých se tvořila reportáž, mezi klávesnicemi stál talíř se sypkou směsí a oba jsme svou lžičkou postupně sladkou hmotu odebírali. Naše hostina byla jen občas narušena tím, že jsme si neuvědomili, že máme v puse prášek a chtěli jsme promluvit. V tu chvíli se nám před obličejem udělal obláček z prášku, který se pomalu snášel k zemi. Jo a ještě se mi podařilo málem se oním práškem udusit, když jsem se neprozřetelně nadechl. Můj následný kašel kolega komentoval slovy: "Už vidím zítřejší titulky: Redaktor regionální TV zemřel po požití kojenecké kaše."

    Možná kdybych nezavelel k rázném "A dost, odnáším to" tak bysme tam ještě teď seděli a krmili se. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Můj kachní žaludek náhlá změna jídelníčku nijak nepřekvapila a stále pracuje jak má, ovšem kolega se mi před chvílí svěřil, že je mu po kojenecké stravě jaksi těžko. Proto připojuji závěrečnou větu:

Čerte, drž se svého kopyta.