Jaké byly Hry ve Vancouveru, aneb malé zhodnocení olympiády

Bře 10, 2010

  Olympijské edaile pro Vancouver
    Všechny cenné kovy z Vancouveru už jsou u svých majitelů.
 

   XXI. zimní olympijské hry skončily. Přinesly s sebou 17 vypjatých dní, které nás přikovaly k obrazovkám a nutily nás přetočit si vnitřní hodiny téměř o půl dne. Skončila největší zimní sportovní událost posledních 4 let a proto je na místě se celé olympiádě podívat na zoubek a připomenout si její nejvýznamnější okamžiky.

   Samotná olympiáda byla v první řadě ohromnou sportovní událostí a perfektní podívanou, kterou Kanada perfektně uchopila a samotná organizace Her byla na velmi vysoké úrovni. Některé věci se sice řešily až za provozu a ne vždy bylo vše 100% dokonalé, organizátoři ale vždycky dělali maximum pro hladký průběh soutěží. Co ještě musím zmínit je dojem ze zahajovacího a závěrečného ceremoniálu. Kdybych měl stručně charakterizovat dojem z nich pak bych řekl: Neuvěřitelná národní hrdost. Právě ta z Kanaďanů doslova tekla. Tohle se do lidí nedá dostat povinným posloucháním hymny ve školách, tímhle člověk musí opravdu žít.

   Zpět ale k vlastním Hrám. Nejúspěšnější výpravou byla domácí Kanada, která dala zapomenout na předchozí Hry na kanadské půdě, kdy vyšla co se zlatých medailí týče naprázdno a se ziskem 14 zlatých, 7 stříbrných a 5 bronzových vyhrála pořadí národů. na druhém místě skončilo Německo, které mělo sice o 4 medaile víc než Kanada, ale jejich hodnota byla nižší (pouze 10 zlatých). Třetí místo zbylo na Ameriku, která měla však paradoxně nejvíc medailí ze všech (celkem 37). Česká republika skončila na 14. místě díky dvěma zlatým a 4 bronzovým medailím. Celkem 26 států si z Vancouveru odvezlo minimálně jeden cenný kov.

Přečtěte si všechny články o olympiádě ve Vancouveru 2010

    A jaké momenty Her stojí za připomenutí? stejně jako u letní olympiády v Pekingu si momenty rozdělíme do dvou částí - první část bude celosvětová a druhá naše národní, začneme nejprve těmi celosvětovými.

   Na prvním místě nemohu zmínit nic jiného než tragický moment, který otřásl olympiádou ještě než vlastně začala. Smrt gruzínského sáňkaře Norada Kumaritašviliho zůstane navždy zapsána v historii vancouverské olympiády černým písmem.

   Pojďme ale k příjemnějším momentům. Nezapomenutelný byl třeba hokejový turnaj, který s sebou přinesl nádherné souboje a hlavně hodně gólů! Byla to opravdu radost sledovat utkání jako Rusko - Kanada (3:7), USA - Finsko (6:1) nebo souboj o bronz Finsko - Slovensko 5:3. Asi nejlepším momentem byl ale finálový duel Kanada - USA, kde se hrál hokej jako z jiné planety. Tohle byl podle mého názoru ten nejlepší okamžik celých Her a přestože přišel až na úplný konec, vyplatilo se na něj čekat, jednalo se totiž o skutečnou oslavu hokeje a zlatý hřeb olympijského programu.

   Za zmínku stojí i další heroické výkony dalších sportovců. Například běžkyně na lyžích Petra Majdičová se před závodem ve sprintu zřítila z dráhy do čtyři metry hlubokého příkopu, přes bolesti ale nastoupila a přes kvalifikaci a tři vyřazovací kola se probojovala k medaili. Po finále ale zkolabovala a lékaři při vyšetření zjistili, že má zlomená žebra a propíchnutou plíci!

   Nikdo nemůže spekulovat o tom, že je krasobruslení sport, ve kterém neskutečně záleží na momentální psychické pohodě závodníka, který se před závodem nesmí ničím stresovat. A právě křehká krasobruslařka Joannie Rochetteová z Kanady vybojovala v závodě žen bronzovou medaili, ačkoliv v předvečer závodu zemřela na infarkt její matka.

   Úžasné výkony přinesl i závod skokanů na lyžích. Historickým prvenstvím se díky triumfu na středním i velkém můstku může pochlubit Švýcar Simon Ammann, který jako jediný dokázal po zásluze vyhrát obě tyto olympijské soutěže.

   Olympijská pochodeň poprvé v historii olympiády hořela pod střechou.

   Medaile byly nejtěžší v historii, každá vážila 500-576 gramů a poprvé měly nepravidelný tvar. Ani jediná z 1014 medailí není ani dokonale kulatá, ale nenajdou se mezi nimi 2 tvarově naprosto identické. Jejich zdobení vychází z domorodých vyobrazení havrana a kosatky - dvou posvátných zvířat místních indiánů. Právě původní obyvatelé měli při obou ceremoniálech významnou roli.

   Haralds Silovs z Lotyšska se stal prvním sportovcem v historii, který se zúčastnil olympijským závodů v klasickém rychlobruslení i v short tracku, a navíc první který soutěžil ve dvou rozdílných sportovních odvětvích ve stejný den. Závodil na 5000 metrů na dráze v Richmondu, a potom se přemístil přes celé město do haly Pacific Coliseum, kde ho čekala trať 1500 metrů v short tracku.

   Závody v alpském lyžování byly skutečně náročnou prověrkou umění závodníků. Někteří z nich si s nástrahami trati neporadili a skončili v pádech. Ten asi nejhorší postihl Švédku Anju Paersonovou, všichni ale ze svých incidentů odešli bez vážnějších zranění.

   Tolik tedy nejvýznamnější momenty olympiády z globálního hlediska, o těchto okamžicích mluvil celý svět, teď půjdeme na naše národní okamžiky hodné zapamatování, ale jak uvidíte, i tady najdeme chvíle, kdy se Česká republika dostala do světového povědomí.

   Natahujte mne na skřipec, palte mi nohy žhavými železy, stejně neoznačím za český vrchol olympiády nic jiného než neopakovatelný a fenomenální výkon rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, která dokázala z Vancouveru dovést dvě zlaté medaile a jednu bronzovou! Tenhle výkon by byl obdivuhodný za každé situace, pokud k tomu ale připočteme podmínky v jakých nejlepší česká rychlobruslařka trénuje jsou její výkony téměř nepochopitelné. Ze skromných poměrů, kdy ona piluje svůj styl na zamrzlém rybníce nebo dokonce v předsíni na klouzací desce, zatímco její soupeřky mají k dispozici supermoderní arény s perfektním ledem, špičkové vybavení a tým servismanů, kteří pracují i s aerodynamickým tunelem, se vypracovala mezi absolutní světovou špičku, nad čímž musíme jen kroutit hlavou, ze které jsme předtím sejmuli ten pověstný klobouk. Martina jela jak jedenapůlkilometrový, tříkilometrový tak i pětikilometrový závod naplno, nešetřila se, i když ji šíleně bolely nohy, dokázala zatnout zuby a jela na krev, dřela, makala jak jen to šlo a právě díky tomu dokázala pro naši zem vybojovat první medaile z rychlobruslení. Byly to tři neopakovatelné závody, které zůstanou v paměti asi každého fanouška, který je tehdy sledoval. Martino a Petře Nováku, díky za všechno!

   V podání českých závodníků nenajdeme žádný moment, který by se dal srovnat s Martininým triumfem, přesto nesmíme zapomínat ani na další. Nádherný závod přinesl i běh mužů na 15 kilometrů volně, který znamenal pro Českou rpeubliku bronz!

   Bronz se zahoupal i na krku slalomářky Šárky Záhrobské, která dokázala, že i země, která nemá k dispozici velehory může sbírat medaile v alpském lyžování. A když si k tomu připočteme Ondřeje Banka, který po prvním kole slalomu pošilhával po medaili, vychází mi z toho velmi dobrý výkon.

   Asi nejméně očekávanou českou medailí byl úspěch čtveřice Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál a Martin Koukal, kteří ve štafetě na 4x10 kilometrů vydřeli bronzovou medaili.

   Ne všechno se ale dařilo. Asi největším českým zklamáním byli naši hokejisté, kteří nedokázali přejít přes čtvrtfinále, kde doplatili a totální střeleckou impotenci a i přes spoustu šancí nedokázali dát gól, což také způsobilo jejich předčasné vyřazení.

   Česko vybojovalo celkem šest medailí - dvě zlata, žádné stříbro a 4 bronzy. Je to hodně, je to málo? Na to ať si udělá každý svůj vlastní názor. Já osobně si myslím, že je to velmi kvalitní počin, na který můžeme být právem pyšní.

   Pro české fanoušky skončila olympiáda, během které toho moc nenaspali. Při cestě po ulici se skoro dalo ukázat prstem na ty, kteří kvůli Hrám ponocovali - kruhy pod skelnýma očima a unavený výraz v obličeji doplněný občasným mikrospánkem byly spolehlivými ukazateli. Devítihodinový časový posun byl pro nás velmi náročný, nicméně jsme to dokázali. A může nás hřát vědomí, že jsme u toho byli. Odměnou za nevyspání nám byly fantastické sportovní momenty, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Na závěr ještě odpusťte drobnou soukromou zprávu - jsem velmi rád, že jsem dokázal splnit svůj slib a každý den se zde objevil postřeh o uplynulém olympijském dni. Nebylo to zrovna jednoduché. Před odchodem do práce jsem musel vstávat o hodinu dříve aby byly informace ještě čerstvé. Přesto se to podařilo. Chtěl bych proto poděkovat všem, kteří jste si tyto postřehy četli. Díky vám totiž vím, že moje práce nebyla zbytečná, díky vám za to.

     Sledovali jste ZOH 2010 ve Vancouveru? Co říkáte na výkony českých sportovců? A co ten časový posun, jak jste se s ním vyrovnali?  Napište nám o svých názorech! Pro své názory a dotazy využijte tento diskusní panel.