Hrozí nám srážka s asteroidem?

Pro 6, 2008    |    diskuse - místo pro vaše názory

  Dopad asteroidu na Zemi
    Počítačový model dopadu asteroidu na planetu Zemi.
 

    Armagedon, Drtivý dopad, Asteroid, Meteor - sci-fi filmy, které mají společný námět - Zemi hrozí akutní nebezpečí v podobě kolize s vesmírným tělesem, které by bylo schopné udělat s lidstvem krátký proces. Okamžitě je ustanovena jednotka hrdinů, kteří se snaží katastrofu odvrátit, což se jim nakonec podaří. Jenže přiznejme si - bylo by to tak i ve skutečnosti? Dokázalo by lidstvo zmobilizovat všechny síly a vymyslet tu nejlepší strategii během tak krátké doby jako je to prezentováno ve filmech? Samozřejmě že ne.

     Takto gigantická akce by musela být plánovaná mnoho let dopředu. Proto i OSN začala přemýšlet o tom jakou taktiku zvolit. Zatím nám žádné nebezpečí nehrozí, lidstvo tedy má dost času si všechno s chladnou hlavou rozmyslet. Otázkou totiž není jestli se Země někdy s cizím tělesem srazí, ale kdy to bude! Asteroidy naši Zemi bombardují od jejího vzniku a bude tomu tak i v budoucnu. Ostatně i když se to nezdá, tak i teď když čtete tento postřeh tak do naší atmosféry vstupuje cizí těleso z kosmu. Kvůli tření se zahřívá a vzhledem ke své malé hmotnosti shoří v atmosféře aniž by zanechalo nějaké škody. Ostatně jev známý jako "padající hvězdy" není nic jiného než vzplanutí malého meteoritu vysoko v atmosféře. Jednou za čas ale do atmosféry vstoupí hmotnější těleso, které ani silné zahřívání v atmosféře úplně nezničí a na povrch planety tak dopadne meteorit. I jeho velikost a způsobené škody se mohou lišit. Od drobných kamínků, které člověk skoro ani nepostřehne až po ty velké, z nichž jeden se zasloužil třeba o vyhubení dinosaurů před 65 miliony let a jiný (mnohem menší) v roce 1908 pokácel více než dva miliony kilometrů čtverečních lesa na dálné Sibiři.

Přečtěte si všechny články o dobývání vesmíru

     Co by se stalo, kdyby na zemi opravdu zamířil některý z těchto velkých asteroidů? Ohrožení celého lidstva je velmi pravděpodobné. Proto OSN nečeká až na tu chvíli, ale už teď, v době relativního klidu začíná připravovat projekty jak srážce zabránit. Pojďme se podívat jaké možnosti na vychýlení asteroidu existují. Nutno podotknout, že všechny jsou zatím jen ve fázi teoretických příprav.

Metoda Armagedon: Na tělese přistane lidmi řízená, nebo automatizovaná kosmická loď, která do asteroidu navrtá hluboké šachty, do kterých pak umístí jaderné nálože, odletí a pak je nechá explodovat. Asteroid je roztrhán na kusy. Jenže tahle varianta má tolik proti, že asi nikdy nebude reálná. Už jen samotné přistání kosmické lodi na vesmírném tělese s minimální gravitací, které se pohybuje hodně vysokou rychlostí je z říše science fiction. Pokud by se nakrásně podařilo na tělese přistát a umístit do něj jaderné nálože a pak je i odpálit, stále by hrozilo Zemi nebezpečí. Proč? Exploze by sice původní asteroid roztrhala na kusy, ale ty by mohly být pořád dost velké na to aby Zemi pěkně zatopily. A navíc by byly ještě od exploze pořádně radioaktivní, takže by planeta musela čelit další hrozbě.

Laser: Na Zemi nebo na její oběžné dráze by vznikl přístroj, který by měl proti cizímu tělesu vyslat silný laserový paprsek. Ten by mířil do jeho středu a způsobil silné lokální zahřívání. Vznikajícím tlakem by se mělo těleso rozpadnout na menší části. Tato varianta už je o kousek pravděpodobnější než Armagedon, narážíme ale na problém výkonnosti laserů. Paprsek, který by měl tuto práci vykonat by musel dosahovat několikanásobku síly současných nejsilnějších laserů. Jistě, problém by se dal vyřešit použitím několika laserů rozmístěných po Zemi, které by v jednu chvíli vyslaly paprsek do jednoho místa. Nikdo si ale nedokáže představit jak náročné by bylo seřizovat lasery aby se jejich paprsky protly přesně ve středu pohybujícího se tělesa. I zde hrozí, že vzniklé kousky by mohly zasáhnout Zemi, alespoň by už nebyly radioaktivní.

Zrcadlo: Na oběžné dráze Země by bylo vytvořené parabolické zrcadlo, které by sbíralo světlo od Slunce a díky svému tvaru ho odráželo na asteroid - účinek by pak byl stejný jako u laseru. Problémem této teorie je velikost zrcadla. Aby totiž paprsek dokázal meteorit víc než jen polechtat, musí zrcadlo nasbírat spoustu světla. Toho se dá dosáhnout jeho větší plochou. Komplikace spojené s konstrukcí této gigantické stavby navíc na oběžné dráze jsou hlavním problémem proč obří zrcadlo asi nikdy nevznikne. I tady by vznikly různě velké úlomky.

Tlaková vlna: Na oběžné dráze budou umístěny jaderné střely, které vystartují proti asteroidu. Než by se s ním ale srazily, tak v přesně vypočítané chvíli vybouchnou a vzniklá tlaková vlna těleso odkloní mimo Zemi. Nikdo ale neví jak by se jaderné střely ovládaly v kosmickém prostoru, kolik by jich muselo být (řádově desítky) a hlavně jak se chová tlaková vlna ve stavu beztíže. Radioaktivita by zde nehrála roli, protože k explozi by došlo mimo Zemi a její gravitační pole a i ozářený asteroid by naši planetu minul.

Boční úder: Ze Země řízená raketa s dostatečnou hmotností by vystartovala vstříc asteroidu. Nemířila by k němu ale čelně, ale tak aby do něj narazila kolmo k jeho dráze. Můžeme si to představit jako když chcete tágem šťouchnout do pohybující se kulečníkové koule. Tahle varianta má největší slabinu právě v raketě. Asteroid o průměru zhruba 300 metrů má hmotnost okolo 40 milionů tun. Vychýlit z dráhy takovou obludu  není nic lehkého. "Tágo" musí mít buďto ohromnou rychlost nebo velkou hmotnost. V ideálním případě obojí. Už podle simulací je jasné, že by se současnou úrovní techniky jeden "šťouch" nestačil. Do asteroidu by muselo narazit několik raket s různým zpožděním aby se vychýlil mimo dráhu Země.

Gravitační traktor: Navrhli ho astronauti NASA Edward Lu a Stanley Love. Jeho princip spočívá v tom, že každé těleso s vlastní hmotností vykazuje sílu (gravitaci), která působí na okolí. Zároveň zde ale platí i zákon akce a reakce a právě ten by se měl postarat o veškerou práci. Traktor by tak svou vlastní gravitací měl asteroid vychýlit. Do vesmíru by byla vypuštěna dvacetitunová kosmická loď s atomovým pohonem. Její nejhmotnější část by směřovala z asteroidu. Gravitace mezi dvěma hmotnými body by zaručila vzájemnou přitažlivost mezi kosmickou lodí a asteroidem. Motory ovšem udržují stálou vzdálenost od povrchu komety.Problémem je, že gravitační traktor ještě nikdo netestoval - podobné pokusy se nadají dělat na Zemi. Gravitační traktor je ale postavený na nejjednodušších a nejznámějších základech fyzikálního působení dvou sil a měl by tedy být účinný.

     V roce 2029 by měl Zemi minout asteroid Apophis. Jeho průměr činí 320 metrů a v případě dopadu by vytvořil kráter o průměr cca. 100 kilometrů a zvedl by vlnu tsunami, která by smetla většinu níže položených oblastí. Pravděpodobnost srážky je ale pouze 1:45 000 a rizikem by tak být neměl. Pokud se během dvaceti let podaří vymyslet metodu odklánění nebo likvidace asteroidů, mohl by být Apophis ideálním pokusným králíkem. Příroda nám podobný testovací kousek nepředkládá příliš často a pokud by byly testy úspěšné, mohlo by lidstvo zase klidněji spát. Z hlubin vesmíru se totiž může kdykoliv vynořit asteroid o kterém zatím lidstvo neví a ten už může mířit přesněji. Pokud by mělo lidstvo v ruce jednou otestovaný způsob odklonu, pracovalo by se s ním mnohem účinněji.

     Bojíte se srážky Země s asteroidem? Která z nabízených variant se Vám líbí nejvíc? Slyšeli jste ještě o jiné variantě, kterou jsem tady nepopsal?  Napište nám o svých názorech! Pro své názory a dotazy využijte tento diskusní panel. A pokud vás vesmír opravdu zajímá, rozhodně navštivte i nové diskusní fórum vesmir.thos.cz, které je určeno speciálně pro debaty o průzkumu vesmíru. Je jedno jestli jste amatér, který se ve vesmíru teprve rozkoukává, nebo zkušený znalec, rádi mezi sebou přivítáme všechny zájemce.