25. den fotbalového MS - Jihoamerická bublina splaskla

Čvc 5, 2010

  Carlos Dunga
    Neúspěch na šampionátu zlomil vaz i brazilskému trenéru Dungovi.
 

    Štěstěna je někdy vrtkavá. Nikdy si její přízní nemůžete být jistí. A statistika? Ta je kam vítr tam plášť, tedy alespoň někdy. A když se tyhle dvě dámy domluví, pak společně zvládnou všechno přetočit vzhůru nohama. Stejně jako na letošním MS - tam se o tom přesvědčily jihoamerické celky.

    Po základních skupinách se mohla v Latinské Americe tančit samba a slavit až do ranních hodin. Do osmifinále postoupilo celkem 16 týmů, z toho 1 z Afriky, 1 ze Severní Ameriky, 2 z Asie, 6 z Evropy, a stejný počet z Latinské Ameriky. Všichni se ptali jak je tohle možné, jihoamerické celky měly nakročeno k velkému úspěchu a na titul si brousili zuby hlavně zástupci dvou největších zemí - Brazílie a Argentiny. Jejich finále mělo být stylovým vyvrcholením měsíc trvajícího šampionátu. Jenže postupně se začal tento plán kazit. Nejprve v osmifinále vypadlo Chile a Mexiko (pravda, druhý jmenovaný toho s jižní Amerikou mnoho společného nemá, nicméně ve výčtu chybět nesmí). Ale ani tak to pro jihoamerické týmy nevypadalo vůbec špatně - v každém čtvrtfinále měli Jihoameričané jednoho zástupce. V ideálním případě - pokud by všichni vyhráli, vyšoupli by ze hry ostatní týmy a první čtyři místa by si rozdělili mezi sebou. Jenže statistika někdy klame. Náhoda s ní zamíchala tak, že nakonec do semifinálových bojů proklouzl jediný zástupce Jižní Ameriky - podceňovaná Uruguay. Všichni ostatní, včetně favorizované Argentiny či Brazílie už jeli domů.

Přečtěte si všechny články o mistrovství světa ve fotbale 2010

    Všichni si po vypadávání jihoamerických týmů kladli otázku - jak je tohle možné - po základních skupinách to vypadalo na jihoamerický triumf a nakonec je mezi nejlepší čtyřkou jen jediný zástupce! Na tuhle otázku se hledá odpověď jen velmi těžko. Přesto se zdá, že vypadnutí každého týmu přišlo z jiného důvodu. Paraguay doplatila proti Španělsku na tragickou koncovku  - její hráči nebyli schopní dostat míč do sítě. Argentina hrála skvěle, jenomže narazila na silné Německo, které ji spláchlo až neúnosným skóre 4:0. Brazílie zase po celý zápas s Nizozemskem spala. Jako kdyby spoléhala na to, že jí tohle poloviční tempo bude stačit. A Uruguay? Nechybělo mnoho a byla by ze hry taky venku. Nebýt Suárezovy ruky ve 121 minutě utkání proti Ghaně, bylo by semifinále bez jihoamerické účasti.

    Na druhé straně odepisovaná Evropa všem ukázala, že se s ní musí počítat. Ve hře jsou 3 evropské týmy a jednoduchou matematikou si tak vypočítáme, že Evropa bude mít každopádně minimálně dva cenné kovy. Čím si můžeme vysvětlit masivní vyřazení jihoamerických celků, zatímco ty evropské jdou dál? Slovy čísel postoupilo do semifinále 50% evropských celků, které se dostaly do osmifinále. U Jižní Ameriky to je ale pouze 16% a to je skutečně podivný poměr. Argument, že evropští hráči jsou zkušenější a mají v nohách víc těžkých zápasů v Lize mistrů neobstojí - Jihoamerické celky mají ve svém středu borce, kteří válí v evropských velkoklubech a zkušeností mají stejně. Může za to tedy jiné časové pásmo? V JAR je stejný čas jako v Evropě, Jižní Amerika má několikahodinový posun. Ani tohle není ten důvod - hráči měli dost času na aklimatizaci a navíc na začátku nehrály špatně, právě naopak - selhání přišlo až téměř pod vrcholem. A proto, ač se to zdá stěží uvěřitelné - jediným pravděpodobným viníkem vyřazení bude náhoda. Souhra několika okolností, které se náhodou udály v několika po sobě následujících zápasech.

    Jaký máte názor na průběh mistrovství světa v JAR? Kdo ho vyhraje? Napište nám co si o tom všem myslíte. Využijte k tomu tento diskusní panel.